Řada firem v reakci na vzrůstající veřejnou kritiku různých aspektů své činnosti (znečišťování životního prostředí, zneužívání zaměstnanců apod.) reagovala vytvořením vlastních konceptů tzv. společenské odpovědnosti firem. Zavazují se tedy k tomu, že se ve své činnosti budou řídit vysokými etickými standardy, bez ohledu na to, zda jsou zákony nebo praxí vyžadovány. Nicméně většina firem i spotřebitelů v ČR si jej spojuje zejména s činností firmy vzhledem k životnímu prostředí nebo s dárcovstvím a sponzorstvím. Firmy však téměř nezohledňují společenskou odpovědnost v oblasti svého dodavatelského řetězce.

Zároveň firmy přesouvající výrobu do rozvojových zemí celosvětově čelí výtkám, že nedokážou zaměstnancům v továrnách zajistit důstojné pracovní podmínky. Dle výzkumů společnosti NaZemi či spřátelených mezinárodních neziskových organizací se v továrnách v rozvojových zemích potvrdily i tak závažné problémy jako extrémně dlouhá pracovní doba, ohrožování zdraví a života zaměstnanců, dětská práce, šikanování či sexuální zneužívání zaměstnanců. Více o pracovních podmínkách najdete zde.

Dle zjištění NaZemi jsou i firmy v České republice jen velmi špatně připraveny převzít odpovědnost za podmínky, za nichž vzniká v rozvojových zemích jimi prodávané zboží.

Zájem spotřebitelů tu je

Přitom z průzkumu spotřebitelského chování provedeného společností NaZemi v roce 2010 vyplývá, že 63 % spotřebitelů se zajímá o původ nakupovaného zboží a polovina českých spotřebitelů tvrdí, že nákupem určitých značek podporují výrobce, kteří se chovají společensky a ekologicky zodpovědně. 37 % českých spotřebitelů dále deklarovalo, že upřednostňuje výrobky vyrobené s ohledem na lidská a pracovní práva.