Až pětina dívek zaměstnaných ve sledovaných továrnách jsou ve věku 11–14 let, zbytek tvoří dívky od 14 do 21 let. Pocházející z nejnižší kasty nedotknutelných. Slíbenou sumu ve výši 400 až 800 euro řada dívek nikdy nedostala, i když na ni měly po ukončení svého tříletého kontraktu nárok. Vyplývá to z výzkumu nizozemských organizací SOMO (Centre for Research on Multinational) a ICN (India Comittee of the Netherlands), který zveřejnily minulý týden.

Podle výzkumu pracují dívky ve zdraví ohrožujících podmínkách 12 hodin denně šest dní v týdnu, přesčasy jsou nucené, dívky jsou verbálně i fyzicky napadány, je omezována jejich svoboda pohybu, nemají možnost si kdekoliv stěžovat. „Jakákoli aktivita mimo ubytovnu byla omezena pouze na den volna, kdy nám bylo povoleno zajít na trh a nakoupit si nezbytné věci. I při tom nás vždy někdo doprovázel a hlídal. Nesměly jsme s nikým mluvit nebo telefonovat, ani vlastní rodině,“ uvádí dívka Prerna. Další dívka, Deepti, doplňuje: „Musely jsme dostat povolení od dozorců, i když jsme chtěly jít na záchod. Dozorci nám neustále sprostě nadávali a ponižovali nás. Jejich chování se mi nelíbilo. Někteří nás dokonce bili do hlavy.“ Dívka Kiran popisuje: „Po nástupu do továrny jsem rychle zhubla ze 42 kil na 33. Stala se ze mě anemická, podvyživená a chudokrevná bytost, protože jsem neměla čas se ani najíst.“

Tato situace odpovídá definici „nejhorších forem dětské práce“, jak byla formulována mezinárodní organizací práce (ILO) pro děti ve věku do 18 let. Jedná se o jasné porušení mezinárodních pracovních standardů a stejně tak i indického pracovního práva.

„Podobné pracovní podmínky jsou bohužel běžné a existují při výrobě oblečení i v jiných rozvojových zemích,“ komentuje situaci Petr Mareš ze společnosti NaZemi, která v České republice koordinuje kampaň Ušili to na nás! věnující se zlepšování pracovních podmínek dělníků v rozvojových zemích. „Podle našich výzkumů v továrnách v bangladéšské Dháce je zde běžná pracovní doba 15 i více hodin denně sedm dní v týdnu, mzdy, které nestačí ani na jídlo, zákaz odborů či absence jakýchkoliv ochranných pomůcek,“ popisuje Petr Mareš z NaZemi. Podobná situace je i ve Vietnamu při výrobě outdoorového oblečení běžně dostupného v České republice.

Výzkum nizozemských organizací SOMO a ICN byl předložen dotčeným oděvním firmám. Některé z nich se postavily k problému otevřeně a projednávají další postup, nicméně řada firem tento problém ignoruje. Veřejně se zavázaly k vymýcení systému Sumangali například značky C&A, Bestseller, Primark a Tesco, avšak ne vždy jsou tato vyhlášení následovány konkrétními kroky.

Kontakt:

Petr Mareš, NaZemi – společnost pro fair trade, koordinátor kampaně Ušili to na nás!, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , 774 457 377
Gabriela Štěpánková, NaZemi – společnost pro fair trade, tisková mluvčí, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , 776 226 691

Tuto tiskovou zprávu si můžete stáhnout zde: