Bangladéšská tragédie na pokračování

Zřícení budovy Rana Plaza v Savaru na předměstí bangladéšské Dháky otevírá znovu palčivou otázku týkající se ochrany práv a života zaměstnanců oděvních továren v zemích globálního Jihu. Zároveň poukazuje na přetrvávající bezohlednost nadnárodních společností, které po vzoru zlatokopů nemilosrdně těží lidské zdroje a jakákoliv odpovědnost jim je většinou zcela cizí.

Podle posledních údajů si tragédie v Savaru vyžádala přes 1 100 obětí, převážně žen. Představitelé nadnárodních společností, jejichž dodavatelé vlastní továrny v Rana Plaza, jsou šokováni a v přímém přenosu vyjadřují soucit s pozůstalými. Pracující z okolí oprávněně demonstrují v ulicích a žádají okamžité řešení problémů v souvislosti s pracovními podmínkami. Premiérka vlády, která není dlouhodobě schopna zajistit bezpečí občanů a zřejmě v brzké době hodlá vyhrát závod ke dnu, Sheik Hasinová vyhlásila na čtvrtek 25. dubna den smutku a veřejnosti slíbila dopadení a náležité potrestání viníků. Za ty jsou považováni především majitelé budovy a továren, které se v objektu nacházely. Média bedlivě monitorují postup záchranářských prací i celkový vývoj situace. Skutečná příčina v pravdě smutné a pro mnohé zdrcující události zůstává bohužel v záplavě nejaktuálnějších informací skryta.

Bangladéš je po Číně druhým největším producentem oděvů na světě, přičemž 78% podíl celkového exportu země připadá právě na textil. Ve velkém zde nakupují téměř všechny významné značky, na které si vzpomeneme. Na výrobě oděvů je závislých takřka 20 miliónů obyvatel. V zemi operuje více než 5 400 dodavatelských továren, které zaměstnávají téměř 3,6 miliónů pracujících (z toho 80 % žen). Bangladéšští pracující ale patří k těm nejhůře placeným na světě, přičemž minimální mzda (přibližně 37 dolarů měsíčně) nepokryje ani jejich základní potřeby. Nízká cena lidské práce společně s takřka nevymahatelným právem nabízí nadnárodním společnostem v podstatě beztrestnost, ideální možnost tzv. optimalizace výrobních nákladů a přesun všech představitelných rizik na majitele továren, respektive samotné pracující. John Hilary, výkonný ředitel britské charity War on Want se k současné situaci vyjádřil pregnantně: „Západní oděvní řetězce v rámci konkurenčního boje tlačí na své zahraniční dodavatele, aby neustále snižovali ceny. V takové situaci zkrátka nelze zajistit bezpečnostní ani zdravotní předpisy v dostatečné míře. Pokud budou výkupní ceny stále klesat, problémy budou zákonitě eskalovat.“

Místní pozorovatelé tvrdí, že velké množství továrních budov bylo postaveno ilegálně a jejich technické zázemí je nevyhovující. Proto představují značné nebezpečí pro pracující. Poměrně časté katastrofy bohužel dokazují zmíněné předpoklady. Tessel Pauli, mluvčí amsterdamské nevládní organizace Clean Clothes Campaign, problém shrnuje jednoduše: „Bangladéšské dělnice riskují každý den svůj život za naprosto mizernou mzdu, zatímco korporace, jež ignorují bezpečnost i nevyhovující pracovními podmínky, si přijdou na ohromné zisky.“

Po tragických požárech v několika bangladéšských továrnách v listopadu na konci minulého roku předložila organizace IRLF společně s místními odbory propracovaný návrh závazné dohody, která by podobným tragédiím měla předcházet a postupně tak řešit nejzávažnější pochybení. Zároveň vyzvala představitele korporací, aby se k dohodě připojily. Iniciativu uvítaly všechny světové organizace hájící důstojné podmínky pracujících.

Bangladesh Fire and Building Safety Agreement nastavuje jasná pravidla a závazky všech relevantních aktérů. Mimo jiné také výši finančních prostředků, kterými by měly přispět k nápravě samotné značky. Podstatnou roli hrají pravidelné, nezávislé a transparentní inspekce, které mohou dle řady expertů bezpečnost celkem efektivně zajistit.

Do počátku května se ale k dohodě oficiálně připojily pouze dvě společnosti. Americká PHV Corporation, která vlastní například značky Calvin Clein a Tommy Hilfiger, a německá Tchibo. Ostatní se prozatím připojit odmítly. Tento postoj nejčastěji odůvodňují vlastními propracovanými systémy auditů a monitoringem pracovních i bezpečnostních podmínek v dodavatelských továrnách. Ty jsou ale zcela pod kontrolou samotných korporací a nejsou transparentní. Kromě planých slov při prezentacích CSR veřejnosti, kdy je odpovědnost prezentována ve smyslu jakési nadstandardní a obdivuhodné laskavosti, nepřináší bohužel žádné podstatné změny.

Situace pracujících je nadále špatná, protože  zmíněná dohoda, která nabídla potenciál ke skutečnému zlepšení v oblasti pracovních podmínek, má zatím nulový dopad. Opakující se nehody s tragickými následky pak jen dokazují, že pro valnou většinu nadnárodních řetězců, které lákají spotřebitele v obchodních centrech, není bezpečnost ani důstojnost pracujících prioritou.

Další informace:

BBC – Dhaka Building Collapse
BGMEA – RMG: The Mainstay of Bangladesh Economy
FT – Scores dead in Bangladeshi garment factory collapse
HUFFPOST – Bangladesh Building Collapse: Death Toll At Garment Factory Climbs To 260
ILRF – Urges US Brands and Retailers to Join Bangladesh Fire and Building Safety Agreement
REUTERS – Bangladesh building tragedy down to West’s cost squeeze
WSJ – Collapse Renews Calls For Safety Agreement

Článek vyšel rovněž na www.denikreferendum.cz.