Vytvořili jsme vlastní dokument Ve stínu Taj Mahalu

Vzhledem k tomu, že jsme obdrželi nové informace o podmínkách výroby a firmách, které ve sledovaných továrnách šijí či šily, video jsme dočasně stáhli. Obdržené informace v současnosti prověřujeme, na základě našich zjištění video případně následně (ne)upravíme a opět zveřejníme.

Náš krátkometrážní dokument Ve stínu Taj Mahalu (12 minut, česky) natočili Stanislav Komínek a Adam Čajka během roku 2017. Přečtěte si, co stálo za jeho natočením či si prohlédněte pár fotek ze zákulisí jeho vzniku. Níže si můžete pustit i samotný dokument. Dozvíte se, za jakých podmínek šijí firmy, jako například Baťa, v Indii svoje boty.

Na začátku bylo slovo. Teda sousloví Tej Group. Jedná se o název továrny, který figuroval ve výzkumu Walk a Mile In Their Shoes zaměřeném na pracovní podmínky v indickém obuvnickém průmyslu. Tento výzkum vydala na podzim roku 2016 organizace Society for Labour and Development se sídlem v Dílí. Ve výzkumné zprávě stojí na straně 24 název továrny, která šije pro mezinárodní značky jako Balducci, Deichmann, Rieker a Baťa. Tedy i pro český trh. 

Zveřejnili jsme výsledky výzkumu v tiskové zprávě, ale téměř nikoho z novinářů to bohužel nezaujalo. Ve výzkumné zprávě chyběly citace zkoumaných dělníků, ale i fotografie. Oslovili jsme naši partnerskou organizaci Society for Labour and Development, ale žádné fotografie z výroby neměli k dispozici. Prý je nemožné se do továren dostat a takové snímky pořídit. „Adame, to musíme zvádnout, prostě tam pojedeme a nafotíme to,“ byla moje první reakce. Byl listopad 2016, připravili jsme si jednoduchý plán, Adam na to kývl, partneři našeho projektu zaměřeného na zlepšování podmínek v obuvnickém průmyslu s náklady na cestu souhlasili, Nikon nám zapůjčil full-frame zrcadlovku. V únoru 2017 jsme letěli. 

Adam v Indii studoval a ovládá hindi, zabývá se rozvojovou problematikou, umí komunikovat s lidmi. Já mám zkušenosti s dokumentováním pracovních podmínek, mám cit pro situaci a tah na bránu. Jsme dobrý tým. Potřebovali jsme ale ještě jednoho člena týmu. Místní spojku. Člověka, který nám pomůže napojit se na místní kulturu, nastavovat prostředí důvěry pro rozhovory s dělníky a nacházet příležitosti dostat se do výroben. Těmi se stali nakonec Rahul a Mahesh.

Mahesh řídí místní školu v chudinské čtvrti Agry, 6 kilometrů jižně od Taj Mahalu. Díky němu jsme se mohli s dělníky setkat v jejich domácím prostředí, bavit se s nimi o podmínkách výroby ve velkých továrnách a o dopadech na jejich životy. Mohli jsme si díky tomu udělat přesnější představu o tom, jak žijí lidé, kteří pro nás v Evropě šijí boty.

Dostat se do sweatshopů a továren už bylo na nás. Dělali jsme ze sebe obchodníky a vzdělavatele. Pomohli nám taxikáři. Od jednoho experta jsme dostali kontakt na druhého. Od druhého na třetího. Postupně jsme získali telefony na majitele velkých továren, kam zadávají výrobu manažeři mezinárodních firem. Na vlastní oči jsme viděli výrobu Baťovek ve dvou ze tří navštívených továrnách. V nákupních centrech najdete také boty Lasocki od CCC, jejich výrobu jsem měl zakázanou fotit. Poláci prý na boty našívají Made in Poland a majitel by měl průšvih, kdyby se to dostalo na veřejnost. V té továrně jsme během naší návštěvy v únoru nemohli fotit a natáčet, majitel si nás půl hodiny proťukával, zkoumal vizitky, koukal na web. A nic z toho. Byli jsme rádi, když za námi hlídač se samopalem zase zaklapl masivní ocelové dveře továrny a my byli v pořádku. V červenci jsem se tam ale vrátil a výrobu zde se štěstím nafotil.

 

Reportáže jsme dostali do Mladé Fronty a do FTV Prima. Z fotografií uspořádáme výstavu. Chceme v dokumentacích pracovních podmínek pokračovat. Máme další cíle. Budeme vás informovat v našem newsletteru, pokud chcete být v obraze, začněte ho odebírat

 

Sdílejte článek